Příběh o cizím chlapci a jeho mistrovství FUNKYWHEEL

Vesničané to zpočátku sledovali zpovzdálí, zvědaví, ale skeptičtí. Chlapec každé ráno začínal cvičením na návsi, bez námahy balancoval na jediném kole a klouzal vpřed s ladností tanečnice. Jeho pozice byla uvolněná, pohyby plynulé, jako by prkno bylo přirozené prodloužení jeho těla. Děti se shromáždily na okrajích a vzrušeně si šeptaly. „Podívejte se na něj! Je jako válečník na létajícím kole!“ řekli by.

Chlapec se ale nespokojil s jednoduchými jízdami. Každým dnem se posouval dál, opustil bezpečí náměstí a vydal se do divokého terénu za ním. Jeho cvičištěm se staly štěrkové cesty, lesní cesty, úzké mosty a strmé kopce. FUNKYWHEEL pro něj nebyl pouhou hračkou – byl to nástroj k ovládnutí, partner v jeho snaze dobýt každý povrch. Přesně se nakláněl do zatáček, používal váhu svého těla k balancování na skalnatých svazích a bez námahy klouzal po trávě, hlíně a kameni.

Vesničané byli ohromeni. Viděli cyklisty a turisty, kteří se pokoušeli o tyto stezky a bojovali, ale pohledný cizí chlapec se nad nimi vznášel s lehkostí, jako by ho vedla sama země. Když jel z kopce, dlouhé vlasy mu vlály za zády jako prapor a díky soustředěnému výrazu vypadal jako hrdina ze starověkého příběhu. Lidé mu začali říkat Sky Rider, symbol dovednosti a odvahy, který se nepodobal ničemu, čeho byli svědky předtím.

Ale mistrovství nepřicházelo snadno. Byly chvíle, kdy chlapec spadl – těžce. Rány a škrábance mu zdobily ruce a nohy a někdy se pod ním prkno na strmých svazích nebo kluzkých kamenech vymrštilo. Přesto se nikdy nezastavil. Každý pád byl lekcí, každá modřina známkou pokroku. Studoval zemi, zjišťoval, jak se cítí země pod kolem, chápal jemné posuny rovnováhy potřebné k hladké jízdě v různých terénech. FUNKYWHEEL se stal jeho nejbližším společníkem, jeho technologie se sloučila s jeho instinkty, až mu jízda připadala jako druhá přirozenost.

Ubíhaly měsíce a kdysi zvědaví vesničané se stali jeho příznivci. Děti běhaly vedle něj na kolech a povzbuzovaly ho, když zdolával ty nejstrmější kopce. Starší s obdivem sledovali, jak se bez námahy proplétal úzkými cestičkami a jeho silueta řezala proti zapadajícímu slunci. Dokonce i ti, kteří o něm zpočátku pochybovali, o něm nyní mluvili s hrdostí a žasli nad tím, jak cizí chlapec ovládl nejen své prkno, ale i samotného ducha země.

Jednoho dne, během místního festivalu, vesničané pozvali chlapce, aby předvedl své dovednosti. Když se shromáždilo celé město, předvedl dechberoucí jízdu — začal z vrcholu nejvyššího kopce, klouzal po skalnatých svazích, přeskakoval malé potůčky a prodíral se úzkými lesními stezkami, než dorazil na náves v dokonalé vyvážené zastávce. Dav propukl v potlesk a děti ho obklopily a prosily, aby si FUNKYWHEEL samy vyzkoušely. Chlapec s úsměvem odstoupil a nechal je pocítit kouzlo pod nohama.

Cizí chlapec přijel jako cizinec, ale díky své obětavosti, odvaze a mistrovství FUNKYWHEEL se stal legendou. V té malé vesničce se bude léta vyprávět jeho příběh – příběh o krásném chlapci, který přijel z daleka, jel na jediném kole a stal se pánem nejen svého prkna, ale i země, vzduchu a srdcí lidí, kteří ho sledovali létat.